Zakládání zahrad u rodinných domů 2/3

Autor: Hynek Humhej, DiS | Datum: 17. února 2011 | Kategorie: Zahradnictví

Prvním krokem je příprava pozemku pro následnou realizaci. V závislosti na projektové dokumentaci a současném stavu pozemku volíme jednotlivé technologické postupy. První fází přípravy pozemku je ASANACE – tedy vyčištění od všech stávajících nevhodných konstrukcí, stavebních odpadů, náletových dřevin a dřevin určených na vykácení z důvodu stáří, zdravotního stavu nebo obtížného začlenění do kompozice. Všechny tyto zásahy by měly vycházet z projektové dokumentace a to jak z technické zprávy tak z výkresu (obvykle č. 1) Současný stav – INVENTARIZACE. Ten zachycuje co možná nejvěrněji stav zahrady před jejím založením a často je také plánem kácení a přesadeb. V některých případech je možné tento výkres nahradit přímým označením dřevin k vykácení na místě. Pokud se jedná o novostavbu a součástí pozemku tudíž není žádná stávající zeleň ani konstrukce neobsahuje projekt tento výkres a daná skutečnost je pouze popsána v technické zprávě. Po vykácení a vyčištění jsou dalším krokem případné navážky a odkopávky ornice a terénní modelace (vis. kapitola 4.2. – Příprava půdy)

STÁVAJÍCÍ ZELEŇ

V další fázi pracujeme se zelení určenou k zachování. Stromy většinou ošetřujeme řezem a keře zmlazujeme nebo tvarujeme. Stromy poškozené stavební činností ošetřujeme řezem a rány natíráme stromovým balzámem s obsahem stimulantů hojení a fungicidních přípravků. Současně s tím přesazujeme perspektivní dřeviny na nová místa v souladu s projektem (jaro, podzim).

PŘÍPRAVA PŮDY

V závislosti na typu následných sadových úprav volíme technologické postupy pro zpracování a přípravu půdy. Velmi důležité je, aby místo pro výsadby bylo zbaveno plevelů. Některé plevele postačí odstranit mechanicky, jiných zvláště na větších plochách se zbavíme použitím selektivního případně na jiných typech ploch totálního herbicidu. Po asanaci ploch a modelacích terénu odkopávkami a navážkami, které je vhodné nechat přes zimu slehnout můžeme přistoupit k vlastní přípravě půdy pro výsadby a výsevy. Pokud se jedná o novostavbu a v ideálním případě byla provedena skrývka ornice, navážíme a rozprostíráme ji na plochu zahrady. Budeme-li ornici navracet v přibližně všude stejné vrstvě můžeme počítat také s víceméně rovnoměrným sleháváním a tak většinou ihned pokračujeme v dalších úpravách. Nějaký čas na slehnutí země je však vždy lepší. Pokud je zapotřebí pozměnit fyzikální vlastnosti upravujeme zem zaoráváním dalších materiálů.

Je-li půda příliš těžká, nepropustná a uléhavá, zlepšujeme její propustnost většinou přidáním písku. Pokud je půda unavená a vyžilá upravíme jí přidáním organických složek jako je rašelina, listovka nebo dobře uleželý kompost. Příliš lehké písčité půdy také nejsou dobré, protože rychle vysychají a nedrží v sobě živiny. Proto je třeba tyto půdy upravit, a to tak, že přidáme část těžší jílovité zeminy. Dále můžeme zem vyhnojit zaoráním například chlévské mrvy a dalšími organickými hnojivy.

Chceme-li na stanovišti s určitým pH pěstovat rostliny, kterým toto pH nevyhovuje, musíme na celé ploše upravit kyselost nebo zásaditost často i opakovaným přidáním nejčastěji mletého vápence (směrem vzhůru) nebo rašeliny (směrem dolů). Pokud je zem velmi špatná nebo pro naše účely nevhodná můžeme její svrchní vrstvu zcela vyměnit, což je ale velmi nákladné.

Dalším způsobem přípravy půdy je orba. Tu provádíme po plošném odplevelení případně zaoráváme chemicky zahubené nebo rašící plevele. Pokud jsme orbu provedli již na podzim minulého roku bude pro nás další úprava země jednodušší. Orbu provádíme na menších plochách rotavátorem a na větších plochách pluhem taženým traktorem. Alternativou orby na velmi malých nebo nepřístupných plochách je ruční rytí. Na větších plochách dále používáme brány pro rozdrolení hrud a rozrušení půdního škraloupu a smyky pro urovnání povrchu. Jemné urovnání terénu na menších plochách provádíme nejčastěji ručně hráběmi nebo některým z příslušenství rotavátoru. Jako poslední proceduru přípravy půdy provádíme válcování, které nám urychlí slehávání a zároveň zatlačí drobné hrudky pod terén a vytvoří tak dokonale rovný povrch země.

DROBNÉ STAVBY

Součástí realizace zahrady bývá většinou i budování různého množství menších či větších staveb z nejrůznějších materiálů a jejich kombinací. Nejčastěji používané (tradiční) materiály jsou především: kámen, beton, cihla, kov, dřevo, sklo. Stále častěji se však v dnešní době dostávají do popředí méně tradiční materiály jako jsou plasty, laminát, guma apod. Mezi běžné stavby v zahradách patří především: cesty, schodiště, zídky, ploty, pergoly a treláže, zahradní domky a altány, krby grily a udírny, vodní plochy, skalkové partie a větší soliterní kameny. Některé jednodušší stavby případně montáže můžeme realizovat sami. Na stavební práce většího rozsahu většinou zajiš?ujeme subdodavatele. To však nemusí platit vždy a záleží především na rozsahu a specializaci naší (dodavatelské) firmy. Vlastní realizace zahrady (i sadových úprav obecně) je z právního hlediska také brána jako stavba a tudíž se na ní vztahují prakticky stejné nebo velmi podobné zákony. Finanční náklady na pořízení staveb v zahradách často paradoxně mnohonásobně převyšují cenu vlastních sadových úprav a nezřídka jsou hlavní překážkou při projednávání a schvalování rozpočtu.

VÝSADBA ROSTLIN

Před samotnou výsadbou rostlin provedeme vytýčení ploch a jednotlivých větších dřevin, které budeme vysazovat jako první dle VYTYČOVACÍHO PLÁNU. Po výsadbě větších dřevin rozmístíme na plochu menší rostliny a vysadíme je. Někdy lze sloučit VYTYČOVACÍ PLÁN a ZAHRADNĚ ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ což výrazně urychluje, usnadňuje a tím i snižuje náklady na projektovou dokumentaci. Informace o počtech kusů jednotlivých taxonů pak zachycuje legenda nebo TECHNICKÁ ZPRÁVA, která je průvodním textem projektu. V současné době se pro realizace sadových úprav používají převážně kontajnerované rostliny, které můžeme vysazovat v průběhu celé vegetační sezóny. Nejvhodnější dobou pro výsadbu je obecně jaro. Rostliny vysazené na jaře mají k dispozici dvě růstové fáze kořenů (jaro, podzim), aby dostatečně zakořenily a úspěšně přečkaly svou první zimu na novém stanovišti. Pokud jsme půdu nevylepšovaly plošně přidáváme až na výjimky do výsadbové jamky část kvalitnějšího substrátu pro lepší start nově vysazených rostlin. Většinou přidáváme rašelinové substráty, průmyslový kompost nebo čistou rašelinu. Materiál na vylepšení volíme podle konkrétních požadavků jednotlivých druhů vysazovaných rostlin. Po výsadbě většinou mulčujeme borovou kůrou (borka) čímž snižujeme ztráty vody a omezujeme růst plevelů. Pod borku někdy používáme ještě mulčovací plachetku, která se používá ze stejných důvodů. Při rozkladu kůry (tzv. humifikace) se spotřebovává dusík. Proto je potřeba průběžné hnojení dusíkem v menších dávkách. Nejrychleji přístupný je v ledkové formě. Pro jeho vysokou pohyblivost jím nikdy nehnojíme do zásoby.

TRÁVNÍKY

Trávníkářství je samostatným odvětvím zahradnického oboru zaměřující se především na vývoj a aplikaci technologií pro zakládání a údržbu trávníkových ploch. Patří sem zejména sestavování vhodných travních směsí do daných podmínek, vlastní technologie přípravy půdy, zakládání trávníků a následná péče o ně (seč, hnojení, zavlažování, omlazování apod.) Trávníky lze v zásadě zakládat dvěma způsoby a to klasicky výsevem nebo drnováním. Co se týče doby pro zakládání trávníků, můžeme tak činit téměř po celou vegetační sezónu. Na jaře můžeme začít s přípravou půdy (pokud jsme tak již neučinily na podzim minulého roku) jakmile přestane mrznout a my můžeme použít mechanizaci. Její aplikaci nám často znepříjemňují až znemožňují časté srážky a také voda obsažená v půdě po tání sněhu. V případě pokusů o zpracování půdy s přílišným obsahem vody těžkou mechanizací může dojít k nenávratnému zničení její struktury. V létě bývají hlavním problémem vysoké teploty a nedostatek srážek, který zvyšuje náklady na zálivku. Na podzim zakládáme trávník nejlépe do poloviny maximálně konce října. Tráva nám musí vzejít a čím více sečí před zimou stihneme tím lépe. Traviny kosením zesílí a lépe pak přečkají zimu. Z hlediska doby zakládání výsadeb a trávníku můžeme postupovat dvěma způsoby. Pokud máme stavební práce a přípravu půdy již za sebou můžeme při jednodušších výsadbách nejprve založit trávník. V okamžiku kdy nám trávník dostatečně zhoustne vytýčíme hranice výsadeb a na patřičných plochách provedeme odstranění drnu. Tím nám vzniknou plochy pro výsadby, které následně mulčujeme borkou jež nám vyrovná terénní snížení vzniklé odstraněním drnu. Druhou možností je založení trávníku v konečné fázi realizace, tedy až po výsadbách. Tuto variantu volíme především v případě, že například kontinuálně s výsadbami probíhají ještě stavební práce nebo budeme vysazovat větší množství vzrostlých dřevin apod. Díky tomu by mohlo dojít k poškození trávníkové plochy a tak ji zakládáme až na konec. Druhým typem zakládání trávníku je tzv. drnování. Jedná se o pokládku předpěstovaného travního „koberce“ ve formě pásů nebo dlaždic na předem dobře připravený povrch půdy. Pásy nebo dlaždice pokládáme těsně k sobě a vzniklé mezery vyplňujeme substrátem nebo pískem. Na problematických partiích drn kotvíme speciálními svorkami. Tento způsob je stále ještě méně častý nebo? je relativně nákladný. Oproti klasickému zakládání výsevem má však jednu zásadní přednost a tou je okamžitý efekt krásného rovnoměrně hustého nezapleveleného trávníku.